Dnes máme výročí jeden rok a tři měsíce. Ano! Ještě pořád to počítáme na měsíce. Na dnešní den jsme také naplánovali seznámení našich rodin spojené s obědem, a to v místě, kde se uskuteční svatební hostina a následná party. I když je kalendářně stále zima, palčáky a kulichy jsme s klidným svědomím nechali doma a dovolili jsme sluníčku, aby nás svými paprsky trošku polechtalo. Kdo by v zimě očekával ničivé paprsky solární energie? A kdo by očekával, že se k nim přidá magnetická síla a přitažlivost? Zjednodušeně řečeno, seznámení rodičů proběhlo bez sebemenších problémů. Notovali si tak, že by je ochránci přírody nechali zavřít za plýtvání notovým papírem. Sousta dobrého jídla byla prokládána příjemnou konverzací a nenuceným smíchem. Po dobrém jídle a dlouhém sezení jsme se rozhodli trošku rozhýbat těla, proto jsme nasedli do auta a naše šestičlenná výprava se vydala na nedaleké místo, kde si řekneme své věčné ano. Při vstupu do Obory Hvězda znenadání vše utichlo. Ptáci nezpívali, psi neštěkali, snad bylo i bezvětří. A najednou.. do věčného ticha neslyšícího byla vražena dvojtá dávka nefalšovaného halasného smíchu, který se rozléhal po celé Oboře, a který nevydával nikdo jiný, než naši rodiče. Kromě všudypřítomného smíchu vznesli námitku proti délce cesty od brány k letohrádku, která byla dle jejich názoru neúměrná k jejich věku a přirovnali ji ke Křížové cestě. Po delším remcání se jim místo líbilo a všichni se bez úrazu vrátili domů. Résumé? Byl to výlet vydařený do posledního puntíku :).
